Pavel Pech's Work
překlad, autor neznámý, Our little secret
Vzpomínám, když jsme se poprvé potkali. No, nebylo to osobní seznámení, prostě obecné ahoj k třiceti studentům zírajících na mě
„Tohle je Ryan, třído, právě se přistěhoval z Otavy. Tak se všichni snažte, aby se cítil vítaný.“ Její hlas sladce znějící netrénovanému uchu nebyl dle mých letitých zkušeností účinný. Bylo září mého závěrečného ročníku střední školy. Bylo mi osmnáct a byl jsem naštvaný na svět. Slyšel jsem stejnou řeč učitele už tucetkrát od té doby, co jsem byl dítě. Víte, můj otec pracoval v kanadské vládě a málokdy jsme zůstali na jednom místě déle než dva nebo tři měsíce. A ještě k tomu přidejte problémy mladého teenagera hledajícího smysl v nově objevených nutkáních, které cítí k hezkým klukům, a máte z toho peklo narůstajících problémů.
Donutil jsem se zavrčet ahoj a rychle jsem se třídě vyzpovídal. Přímo jsem cítil jejich oči, jak si mě prohlíží, a přestože bych měl kvůli mých dřívějším zkušenostem být asi sebejistý, najednou jsem se cítil trapně a nesvůj. Když jsem se podíval do zadní části třídy, uvědomil jsem si proč.
Seděl tam v rohu uprostřed houfu fotbalistů nejkrásnější kluk, na kterém kdy můj zrak spočinul. Měl krátké blond hlasy lesknoucí se vlasovým gelem. Jeho oči byly překrásné a bledě modré, pronikavé a přesto něžné. Měl tmavomodré džíny, které mu byly příliš velké, takže stylově správné, a dres CFL, který se ani nesnažil ukrýt jeho dobře stavěné tělo. Zapomněl jsem se a zíral na toho kluka, přestože jsem si uvědomoval, že bych neměl, ale byl jsem už tak zaláskovaný, že jsem to nebral v potaz. Po chvíli mě probral šepot ve třídě a předtím, než jsem se rychle posadil v rozpačitém třasu, podíval jsem se ještě na svůj sen.
„Dobře, teď se všichni rychle představte, aby vás Ryan lépe poznal.“ Nemohl jsem svému štěstí uvěřit. Mé srdce poskočilo v očekávání jeho jména a snad i nějakých významných osobních informací. Když kolem mne přelétlo pár nedůležitých jmen, učitelka se konečně požádala jeho, mého nového boha a idola.
„Jmenuju se Tyler, je mi osmnáct a jsem zadák ve fotbalovém mužstvu.“ To vyprovokovalo několik výkřiků „Divoký kočky do toho“ od jeho spoluhráčů.
Ach ano, Tyler, jaké skvělé jméno, pomyslel jsem si pro sebe a opakoval si to pořád dokola i přes vzrůstající povyk ve třídě. Slyšet ho mluvit bylo úžasné. Měl tak upřímný, až, promiňte ten výraz, citlivý hlas. Zněl dost mužně, ale pod ním se skrývala romantická něžnost.
Abych řekl pravdu, nikdy jsem nespojoval mé pocity ke klukům s ničím jiným než s normální teenagerovskou zvědavostí. V tento moment se všechno změnilo. Věděl jsem, že jsem se zamiloval, a fakt, že to byl kluk, byl stejně překvapivý jako vzrušující. Ta chvíle, přestože brzo pominula, byla zlomovým bodem v mém životě a pamatuji si z ní všechny detaily.
Měsíc uplynul s malou změnou. Každý den jsem chodil do školy s vědomím, že tam bude Tyler a možná promluví nebo se na mě podívá. Byl jsem závislý na jeho přítomnosti a každé odpoledne jsem chodil domů s pocitem osamělosti, když jsem věděl, že si někde užívá se svými přáteli.
Druhý týden v říjnu vyšlo najevo, že Tyler není jenom neuvěřitelně pěkný, ale také chytrý. Jeho debaty, přestože často vyvolávaly vřavu od jeho spoluhráčů, byly na úrovni a hlubokomyslné. Přesto měl Tyler jednu chybu a ta byla v matematice.
Matika může být na střední škole tvrdá. Viděl jsem hodně spolužáků ztracené v děsu a frustraci, ale příliš sebejisté, než by si připustili, že to nechápou. Měl jsem v tomto směru štěstí, neboť jsem po matce zdědil chytrost a vášeň pro vědy a matematiku. Tylerův nepořádek v matice nebylo žádné tajemství a po dvou zkažených prověrkách si mě učitelka pozvala a požádala mě, zda bych ho nedoučoval. Tyler zřejmě nebyl proti a já mu měl zavolat, pokud souhlasím. Točila se mi z toho hlava – dostanu číslo mého idolu, zavolám mu a nejspíš se i setkáme – jen my dva. Nemohl jsem zcela skrýt své nadšení, a tak jsem si všiml, jak učitelka pozvedla obočí, ale nic neřekla.
Ten večer po mnoha pokusem o vytočení, jsem se konečně donutil to udělat, přemýšlejíc o všech možnostech…
Hned jsem poznal jeho hlas a srdce mi bušilo, že jsem ho ztěží slyšel. „Ahoj Tylere, tady Ryan, ty jsi říkal paní Campbellové, že potřebuješ doučování?“
„Jo kámo, dobře že voláš! Já to prostě nechápu. Vedu si dobře ve všech hodinách, jenom ta matika. Ale matiku potřebuju, abych dostal to stipendium, který chci, a už jsem pokazil dva testy.“
„No, já bych tě klidně doučoval, Tylere, celkem matiku zvládam a rád ti pomůžu ve všem, čemu nerozumíš.“ Připadalo mi, že čekám celou věčnost. Řekne ano? Je to vůbec možné, že budu u něj doma v jeho pokoje a jenom s ním?
„To je bezva, kámo! Co takhle čtvrtek večer? Řekneme od sedmi do devíti?“
Jakýkoliv čas nebo den mi dokonale vyhovoval. Byl jsem rozhodnutý udělat cokoliv pro ty dvě hodiny. Mluvil o nějakém vyrovnání od jeho rodičů a tak, abych nevzbudil podezření, přijal jsem částku, kterou mi nabídl. Byl jsem nadšený, když jsem si uvědomil, že první lekce bude už zítra. Byl jsem nervozní, jak to jen šlo, a taky nepopsatelně vzrušený.
Takže ve čtvrtek jsem stanul před Tylerovými dveřmi, vyděšený a nadšený zároveň. Otevřel mi v těsném tričku, které zvýrazňovalo jeho prsa a bicepsy. Taky měl velké džínové kraťasy. Pozval mě dovnitř.
“Moji rodiče šli dneska večer pryč, ale doufají, že tě poznají příští týden.” Vysvětlil mi, když mi podal šek za dnešní večer, skrovných deset dolarů. Přesto by si mě získali, abych ho doučoval, i kdyby nezaplatili nic. Na svůj seznam jeho kladů jsem si ještě připsal okouzlující zdvořilost.
Tyler mi zavedl do svého doupěte, kde už si připravil studijní prostor s knížkami a dalšími materiály. Posadil se a já mu pomáhal celé dvě hodiny. Po uplynutí té doby se zdálo, že už všemu rozumí daleko lépe. Řekl jsem mu, že jen potřeboval trochu osobní pomoci s několika složitostmi. Skončili jsem přesně na čas a on se mě zeptal, zda se nechci podívat ještě na video. Chytil jsem se příležitosti, a tak pustil Deník basketballisty. Brzo jsem poznal, že v tom hraje Leonardo Di Caprio, kterého jsem si už dřív víc všímal. Všechno šlo skvěle a já před ním skrýval mou posedlost a zalíbení v něm, nebo jsem si to aspoň myslel.
Najednou se na mě Tyler podíval a zeptal se: “Ten Di Caprio je ohromný, že ano?”
Bez přemýšlení jsem odpověděl: “To jo, je nádher…” Jakmile jsem to vyslovil, uvědomil jsem si, co se stalo a zkoušel jsem vymyslet něco, jak to zahnat do žertu.
“Já to věděl!” prohlásil Tyler se vzrůstajícím vzrušením. “Viděl jsem, jak si se na měl prvně díval, když jsi se představoval. Byl jsem si skoro jistý, že jseš gay.”
Takže on to tušil od začátku. Bál jsem se, že mě sem přitáhl k nějakému strašnému vtípku, možná, aby mě předal fotbalovému týmu? Nebo mi chtěl odhalit a ponížit ve škole? Všechny tyhle negativní myšlenky se mi hodili hlavou, zatímco dál mluvil:
„Všiml jsem si, že jsi mi podobný, Ryane. Chci říct, že nevím, jestli jsem gay. Nikdy jsem nebyl s klukem, ale tebe mám rád! Mám tě rád od chvíli, kdy jsi vstoupil do naší třídy, podíval jsi se na boty a zamumlal ahoj. Chtěl jsem ti něco říct, ale měl jsem strach. Víš, jsem hvězda fotbalového týmu, musím být ten nejsprávnější chlap ve škole.“ Na chvíli se odmlčel, aby tomu dodal důrazu. „Řekl bys něco? Už mě nezajímá, co si moji přátelé myslí o homosexuálech nebo co jim udělají, když je odhalí. Jenom mi prosím řekni, jestli mám pravdu nebo se v tobě pletu. Raději se to chci dozvědět teď, než zítra ve škole.“
A pak, když jsem nevěděl co říct, jsem se odhodlal a políbil ho. Opřel jsem se o něj a díval se do jeho bledě modrých očí, ve kterých se zračilo potvrzení, že nemusím nic říkat. Tělem mi při tom polibku projel elektrický šok a cítil jsem, jak nás oba naplňuje. Jeho rty byly jemné a vyzývavé; vydržel bych tak snad celou věčnost. Jeho ruka mi spočinula na zádech objímajíc mě s láskou. Čas plynul, film doběhl a já byl ztracen v jeho objetí. Vnímal jsem jen jeho rty a pevný stisk. Konečně jsme se pustili a já si uvědomil, že mi po tváři stékají slzy.
„Podívej se na mě, tohle tě přece musí přesvědčit, ne?“ Zeptal jsem se v rozpacích z toho, co si musí myslet o těch slzách. „Promiň, všechno pro mě prostě bylo moc těžké. Nikdy nejsem dlouho na jednom místě, abych si mohl udělat přátele. Musíme se stěhovat každé tři měsíce. Nikdy jsem neměl šanci sblížit se s klukem nebo holkou. A pak jsem přišel jsem a poznal tě a …“
„Dobře, Ryane, dokonale chápu!“ Zase mě objal a já, jeho malá panenka jsem se začal nekontrolovatelně třást. Přestal jsem, ale stále jsem potřeboval jeho oporu. Bylo to divné. Moji rodiče byli ohromní, ale nikdy nebyly příliš emotivní, a tak jsem nechápal to, co cítim k Tylerovi. Pak jsem si uvědomil, že nikdo, komu jde jenom o rychlé sexuální úlet, by nebyl schopen takového citu, jaký jsem cítil z Tylerova objetí. Utřel jsem si tričkem oči a Tyler si sedl na pohovku a zase jsme se začali líbat. Přitom mi začal sundatat tričko.
Pak přestal a zeptal se: „Nevadí ti to? Nemusíme to dělat, jestli nechceš. Vím, že jsi teď naměkko a nechci toho zneužít a tak.“
„Tylere“, řekl jsem, „Jsi ten nejstarostlivější kluk, kterého jsem potkal. Nemůžu ověřit, že je to skutečnost. Chci jít dál, jsem na to připravený stejně jako ty. Není nikdo, s kým bych byl raději!“ Ten Ryan, který byl nervozní z idealizovaného Tylera zmizel, a já byl sebejistý a zaujatý skutečným Tylerem.
Sundal mi tričko a já si lehl na gauč, zatímco se nade mnou nakláněl. Políbil mě a zatím mi rukama přejížděl po páteři a prsou. Skončil ten polibek a přesunul své ústa na mou hruď. Chvěl jsem se, když mi líbal bradavky a masíroval záda. Byl jsem jako v nebi! Pak mi rukama zašal dráždit bradavky, zatímco se ústy přesunul níž k pupíku, který lízal jazykem. Pomalu mě začal zbavovat riflí, aby našel nedočkavou bouli na mých boxérkách. Tyler mi začal třít přes boxérky ocas a já se blížil pořád víc k extázi. Konečně mi je taky sundal a já před ním ležel úplně nahý.
„Jsi tak překrásný,“ zašeptal když si na mě lehl. Cítil jsem jeho bouli v kraťasech a zajímal se, jaké je asi jeho vybavení. Přesunul se k mým nohám a lízal mi ptáka. Se stejnou jemností jako mě líbal, vzal mého ptáka do pusy a začal kouřit. Byla to pro mě nová senzace. Mé představy o extázi se okamžitě zvýšili a já tam ležel v rozkoši. Mohl bych okamžitě vystříknout, ale chtěl jsem si to užít.
„Můžu tě zatím taky kouřit?“
Podíval se na mě s výrazem zaujetí, a já mu přetáhl tričko přes hlavu. Sledoval jsem cestu dolu, stejně jako on. Rukou jsem zajel do jeho kraťasů. Taky nosil boxerky a zatímco jsem na něm ležel, cítil jsem jak se mu vzdouvá. Jeho náčiní bylo takové, jaké jsem si ho představoval, s krásnou houštinou jemných chloupků, pěkně dlouhý ocas a velké koule. Promnul jsem je mezi prsy a jednu i ochutnal. Když jsem s tím začal, cítil jsem jak můj pták ještě víc tvrdne a slast narůstá. Doufajíc, že bych mu také mohl dát tolik rozkoše, jsem začal lízat vršek jeho ptáka, zatímco on dělal do samé, a pak jsem ho vzal mezi rty. Cítil jsem, jak se chvěje a usoudil jsem, že to dělám dobře. Zvedal jsem hlavu a zase ji skláněl s jeho klackem v puse a volnýma rukama jsem mu hladil hruď a bradavky. Jeho ruka našla můj zadek a začal mi mačkat půlky. Bylo to tak ohromné, jak jsem tu ležely, že jsem se začal třást. Cítit, že to přichází, jsem se pomalu zvedl a všechny svaly se napjaly v orgasmu. Cítil jsem, jak se můj ocas plní a na moment jsem pustil jeho z pusy, abych vykřikl, že už budu. Neříkal nic o tom, co v takové chvíli a já ho nechtěl dostat do problémů. Lehli jsme si vedle sebe a chopili jsme se našich klacků. Orgasmus přišel rychle, ale když jsem se díval, jak Tyler leží vedle, zamilovaně hledíc do mých očí a vysílajíc slast za slastí masírujíc můj nástroj, zmocnil se mého ptáka orgasmus – ten největší výtrysk v mém životě. Nějaký čas jsem už nemasturboval, a tak to vypadalo, jako že nikdy nepřestanu.
Tyler mě rychle následoval a já cítil, jak prožívá masírování svého ohonu, dokud na mě nedopadla sprška mrdky. Byla teplá a já věděl, že je od něj a že to je dokonalé. Leželi jsme tu společně v pevném objetí, líbajíc se. Ve stropě měl vikýř a já pozoroval hvězdy a měsíc. Věděl jsem, že bych tak vydržel navždy, kdybych mohl, odpočívajíc s ním, cítíc lásku a opětujíc ji.
Bohužel, auto jeho rodičů přerušilo naše snění a my jsme si rychle natáhli oblečení a vrátili doupě do původního stavu. Zrovna jsem srovnali gauč a dokončili oblékání, když jeho rodiče vešli.
„Ahoj, mami,“ řekl Tyler se zvláštní radostí v hlase.
„Tylere, co tady tvůj přítel pořád dělá? Je už skoro půlnoc!“
„Rozhodli jsme se, že se podíváme na film, když jsme skončili s doučováním. Bylo to vážně bezva.“
„No, ráda tě poznávám, Ryane?“ zeptala se jeho matka s opravdovou vřelostí a přátelskostí. (Už vím, od koho to Tyler zdědil.)
„Ano, rád vás poznávám, paní Harperová.“
„Já ho teď odvezu domů, mami. Film už skončil.“
„Dobře, dobrou noc, chlapci.“ To řekl jeho otec přátelským hlasem. Když vyšli po schodech, slyšel jsem, jak jeho máma poznamenala, jaký jsem slušný. Pak Harper zamumlal něco o tom, že je dobré poznat někoho jiného než to neurvalé komando, pod kterým jsem si představil fotbalové hráče.